Tak už je to tady. Paní učitelka mi včera napsala, že se synem opakovaně mluvila o tom, že se do učebnic nečmárá a že je má v hrozném stavu, ať s tím laskavě něco provedu. Tak jsem tý nejvíc odrbaný učebnici - resp. je to nějakej pracovní sešit - dala igelitovej obal.
Potíž je v tom, že synovi nikdo a nic nezabrání v tom, aby do učebnic a sešitů kreslil. Je to jedna z mála věcí, které ho opravdu baví (na rozdíl od školy, tu bere jako nutné zlo) a já ho za to nemíním trestat. Tušila jsem, že s tím bude problém.
S jeho učitelkou jsem se viděla 2x, jednou prvního září a podruhé na rodičáku. Má jakési konzultační hodiny, v sedm patnáct ráno (to jsem sotva naživu, natož abych něco řešila), tak si pouze dopisujeme skrz notýsek.
Mám to pustit z hlavy nebo za ní zajít a říct jí, že dítě, který ve volném čase prakticky nic jiného nedělá než kreslí lze těžko přinutit k tomu, aby nekreslilo? Z mého úhlu pohledu je to blbost, už jsme se tu o tom ostatně bavily, učebnice se nevrací, další dítě je nepodědí, pokud to učitelce připadá jako že škola investuje do učebnic a dítě si jich neváží, ráda jí to proplatím, aby ji to tak nebolelo...