Jak ho chápu. Pomatuju si, jak jsem do nějakého diktátu ve třetí třídě nakreslil učitelce komiks. Hrozně ji trvalo než to stihla nadiktovat. A jak mě, hrozně vzalo, že nejen, že bezchybný diktát ohodnotila 5. Tak, že ani neocenila ten komiks. Ještě dneska je mi to líto. Jinak já jsem si celou školní docházku kreslil, psal básničky do falešných sešitů. Jen byla honička udržovat ještě ty pravé a nenechat učitelky nahlédnout do těch nesprávných.
Osobně bych syna snažil přesvědčit, o tom kam má malovat. Tj. mimo sféru vlivu učitelky, pokud to jen trochu jde a s učitelkou maximálně s úctou o situaci promluvil. Snažil bych se být k ní maximálně vstřícný a diplomatický. Pokud by u ní přes to nejel vlak, tak bych vycouval a doufal, že ji proti mladému nepopudím. Učitelky na prvním stupni je velmi lehké podráždit a málokdy to dítěti prospěje. Na druhou stranu na ně platí strach, ale zastrašování se ze zásady vyhýbám.