Děkuju vám všem za postřehy. Já přemýšlím i o tom, jestli mě to tolik nežere proto, že já se se svými kamarády - kluky - nestýkám, protože popravdě těch kamarádů moc nezbylo... jsou to všichni spíš takoví známí. Ovšem je pravda, že mám "známého-kamaráda", se kterým jsem kdysi něco měla, občas si napíšem, ale žádné berušky a sluníčka teda (přišlo by mi to prostě nefér k partnerovi - mám to asi s úctou naopak než on, víc si vážím partnera, pak kamaráda). A je fakt, že přítel ho nemůže ani vystát, a to ho nezná, já se s ním nestýkám a nemluvím o něm skoro vůbec.

Možná by si uvědomil situaci, kdybych se s tímto kamarádem začala vídat? Nebo kdybych někdy nechala "omylem" otevřenej nějakej mail od něj...?

Každopádně mluvit o tom s partnerem nebudu. Jednak si myslím, že fígl typu - kamarádce se stalo - by prokoukl, takže bych mu musela narovinu říct, že se neodhlásil a že jsem zcela úmyslně mu šmejdila ve zprávách, což naprosto chápu, že by se mu nelíbilo. A to, co jsem objevila, by samozřejmě obkecal ve stylu - víš že mi na ní záleží a nehledej za tím nic víc, bych vlastně stejně skončila jako žárlivá hysterka, která mu ke všemu leze do zpráv....

Jo a mimo jiné... on se jí svěřil s tím, že ji považuju za konkurenci a že se jí bojím (takhle jsem se svěřila mu a teda nečekala jsem, že to bude ventilovat dál), což mi na sebevědomí taky nepřidá, když vím, že ona to ví... ach jo...