Musím teda přiznat,že z toho,co píšeš mi je docela úzko.
Psa jste si pořídili za velké peníze,hledali jste to nej-aby s ní nebyla práce,aby nebyla nemocná atd.Přijde mi to spíš než z lásky,víc pro prestiž či jako koníček.Snad ne...
Jenže přišli děti,na psa není tolik času a šup se psem pryč.No to teda moc o kvalitách majitele nevypovídá,ne?
Nerada soudím,ale tady mi to prostě nedá...
Taky máme psa,6.letého-z útulku,chtěli jsme mu dát domov-taky už máme dítko 4leté.Ano souhlasím,když byl pes sám,bylo na něj více času-měl delší procházky a bylo to takové naše dítě.Pak přišlo mimčo a musel si zvykat,že není jen on-dokonce si asi prošel obdobím "sourozenecké" rivality.A zlobí sem tam-což dřív nedělal.Je to sprsklina bojového a loveckého psa.Takže je temperamentní-ale v dobrém-miluje lidi i psy.
Ale nikdy by mě nenapadlo ho dát pryč,protože jsme ho měli a vždycky budem mít rádi,ač občas je problém kam ho dát pohlídat,když jedem např. do zahraničí atd.
Ale většinu dovolených už zařizujem tak,aby tam pes s námi mohl a snažíme se ho brát všude s námi-což z 90% vychází-ač to musíme různě pozařizovat...
Jinak,když máš děti nemocné-nevím,jak staré děti?-tak pokud nemají extra horečky,tak bych prostě je stejně ven vzala a psa aspoň 10-15minut vyvenčila.
U nás je to tak,že ráno před prací a večer před spaním venčí manžel a přes den 1-2xjá,když jdu ven se synem.
Myslím,že když budete chtít,nějak si to zařídíte,aby jste psa dávat pryč nemuseli-snad ho máte rádi,ne? Přece vás nepřestal bavit jen proto,že nastalo období starostí??? Kor když tvé starší dítě má k němu vztah.
Omlouvám se za delší příspěvek,a tohle mě docela nakoplo.