Ahoj,
nechci si tu hrát na vědmu, ani nebudu tvrdit, že jsem nikdy nedala staršímu synovi přes hubu ( naposledy, když mu bylo 15 let) a mladšímu přes zadek ( před půl rokem, když domluvy nezabraly).
Každá matka asi vycítí, jak na tom její drahoušek je. Některé děti opravdu není třeba fyzicky trestat, jiné jsou zase nezvladatelné a ohrožují sebe i své okolí.
Když šestileté dítě přistoupí k jinému s kamenem v ruce a schválně mu ublíží, pak je asi na domluvu pozdě.
Rodiče, kteří jsou sprostí a trestají své malé sprosťáky za vulgární výrazivo, nechápu.
Rodiče, kteří nemají pro facku daleko a jejich potomci buší do ostatních hlava nehlava? I s takovými se setkávám. Já za čtyři roky plácla dítě dvakrát a věřte mi, že to bylo z čisté lásky k němu.
Hranice musí být nastaveny.
Ty mé, jsou velmi široké, ale vše má své meze. Nebudu dítě držet na uzdě, jako koníka a při sebemenším vybočení z cesty ho trestat.
Já byla v dětství velmi zapomnětlivá a otec mne za to fyzicky trestal. Marně, zbytečně.
Do svých téměř čtyřiceti let jsem se ho v podstatě bála.

Vlastně ani nevím, proč vám to píšu. No, třeba se nad mými slovy alespoň někdo zamyslí.
Nevěřím, že nervní matka, která na dítě huláká a k ráně nemá daleko, se může změnit.
Lidé se v podstatě nemění a někteří by děti mít ani neměli.
I na blbé auto potřebujeme řidičák, k rodičovství bohužel nic.