Tinus - píšeme abecedu a když je tam písmenko tzv. problematické a navíc třeba ve škole vůbec nepsali, tak se tam zas najdou taková, na které si nemůže vzpomenout. Třeba "V" - přemýšlel a pak ho napsal tak, jak vypadá tiskací, ale dole s obloučkem, u malého "v" má stejný problém, když je písmenko na začátku, když je uprostřed, vzpomene si. Velký problém mu dělají velká psací písmena, protože asi nejspíš jsou na začátku a u nich to nejde jinak, než přesně vědět, jak začít a jak vypadají.
Nebo třeba to psaní - zaráží mě, že číst se děti učily po slabikách /ne po písmenkách/, ale při psaní slov si prý děti mají říkat to slovo po písmenkách, tudíž synovi tam vždycky něco vypadne - třeba: Zuzana - už několikrát jsme to zkoušeli a vždycky napsal "Zuzna" - po přečtení bez mého upozornění chybu objevil, ale vždycky se úplně vyděsil, pak přemýšlel, jak nejlíp tam to "a" napsat a nebo jestli nenapsat znovu to celé slovo a správně, takže si umím představit, že při diktátu ve škole je pak úplně v háji, protože než se vzpamatuje, tak uběhnou další 2 slova.
Takže teď se zabýváme doma tou abecedou /aby věděl, jak které písmenko se přesně píše/ a diktátem stylem - nemusí to být krasopisně /on samozřejmě je přesvědčen, že musí, jenže v jeho případě krasopis a rychlost nejdou ruku v ruce/, ale musí psát rychle a opravu provést tak, jak je povoleno a nepřemýšlet nad tím, že teď to není hezký.
Vím, že to chápe a rozumí mi, ale on chce prostě obojí - chce to mít správně, ale i hezky, protože když to má správně, ale s opravou, dostane za 1, ale správně a bez oprav je to za 1 hvězda.
Třeba - dnes při odchodu do škole se pozvracel - nechápala jsem, bylo mu od rána dobře. Všimla jsem si, že je ve stresu. Vzala jsem ho zpátky domů, aby se uklidnil a řekl mi, co se děje. Vylezlo z něj, že se bojí do školy, protože včera měli výtvarku a ráno si uvědomil, že dostanou výtvory oznámkované a on to prý zkazil - vystřihovali nějaký včelky, který pak lepili na papír, kde nakreslili louku a on té jedné hlavní včelce ustřihl kus brady. Paní učitelka se prý bude zlobit, že to zkazil, že bude prý křičet. Ptala jsem se, jestli na děti křičí, prý ne, ale na něj určitě teď bude. Musela jsem ho do školy odvézt a doprovodit k hlavním dveřím školy, dál už nechtěl, není prý prcek.
Takže už vidím, jak bude celý den ve škole vypadat