Omlouvám se, že sem vpadám, když nereaguji přímo na téma diskuze.. ale ono je to vlastně jedno:), protože se chci vyjádřit k nevyžádaným radám:)

Sice také neznám důvody, ale kdyby by měl být císař "už" byť i jen kvůli psychice, myslím, že duše je přinejmenším stejně důležitá jako tělo.. Když autorka diskuze o této možnosti vážně přemýšlím, předpokládám, že je svéprávná bytost, je obeznámena s riziky, vše zvážila.. a jestliže přesto do "toho chce jít".. tak já krčím rameny, protože to je její rozhodnutí.

Já třeba císařem za měsíc rodit nechci, ale snažím se být rozumná, můj gynekolog mi jej doporučil ze tří důvodů. Docela mě to mrzí, těhotenství dosud absolutně bezproblémové. Samozřejmě konečné rozhodnutí je také na mě (tedy doufám:), ale kopíruji viz odstavec výše - jsem obeznámena s riziky, vše jsem zvážila.. a moje rozhodnutí je takové, jaké je.. krčím dospělácky rameny:)