Vážení přátelé rodiny,
cítím, že musím napsat svůj příspěvek světu a možná právě tady.
Jsem otec malého, zdravého, bystrého a učenlivého klučíka. S manželkou se právě rozvádíme. Zažili jsme spolu moc krásné chvíle, ale i moc ošklivé chvíle. Rozvod je i přes všechnu snahu asi nejlepší řešení krize. Samozřejmě oba tvrdíme pro dobro našeho synka. Chtěli jsme se vždy na všem dohodnout jako i na výchově syna. Byl svěřen do výchovy matce. Ostatně jak jinak. Já ho mám moc rád. Mým snem bylo mít pohodovou úplnou rodinu, ale nevyšlo to. Přesto jsem chtěl aspoň se synkem trávit maximum možného času. Vzhledem k tomu, že je maminka na mateřské, myslel jsem si, že bych mohl být se synem každý víkend plus další volné dni jak mi zaměstnání umožní. Až si najde práci bude to jistě jinak, ale nakonec proč? Chvíli to tak fungovalo, ale naše krize stále trvá a graduje a já nevím proč. Jsem takový, že rodina pro mne hodně znamená. Vycházím dobře i srodinou manželky, ale té se to nelíbí. Na základě toho mi omezuje vídání synka už jen jednou za 14 dní. Máme spolu dohodu (ústní) o trávení společného času otce a syna. Takže se dohodnem vždy tak jak chce ona, jinak mi vyhrožuje soudem, že mi pak určí ještě méně a přesně. Nechce se mnou řešit moje názory na jeho vývoj, zdraví, dárky atd. Ona je ta nejlepší maminka pod sluncem. Chci tady říci, že bych pro svého synka udělal vše aby byl štěstný. Nechápu ty otce, kteří se o své děti nezajímají. Ale možná je k tomu donutili jejich partnerky. Co je ale opravdu zlé, když se dítě využívá k prezentaci síly a domáhání se nějakých práv. Vidíte, já chci být se svým synem a nemohu protože jeho maminka má svoji hlavu, svůj názor a svou pravdu. Moc krát s ní ale nesouhlasím. Bojím se, že bude časem syna ovlivňovat jiným směrem. Jaké já mám možnosti, když s ním strávím 4 dny v měsíci a možná časem i méně? Platit jí musím ale syna vidět nemusím. Co je to za spravedlnost? Někdy bych asi chtěl být takový otec, kterému na dětech nezáleží, ale to já nedokážu. Když byl prcek batole, neznal jsem k němu cestu, ale od jeho prvních kroků( měl jsem to štěstí být při tom jen já sám)bych chtěl být stále s ním a učit ho novým věcem a poznávat svět....
Když jsem s ním, neopustím ho i když ho učím samostatnosti. Když s ním nejsem, stále na něho myslím. Je to můj poklad.

Přeji vám všem krásně prožité dny

Petr