V úvodu článku jsou dva příklady kdy chudák otec se nemůže stýkat s dítětem protože mu v tom matka brání a nebo si to nepřeje. A co opačné nebo jiné příklady? A myslím že takových žen jako jsem já není málo.... Jsem šťastně rozvedená, dcera ke svému otci nechodí s velkým nadšením, ale jde, pokaždé se vrátí a několik dnů nechce mluvit ani jíst. Nechci jí bránit ve styku s otcem, je to přeci její táta.
Přestože na začátku našeho rozvodu nám bylo doporučeno psychologické vyšetření kde mi pan doktor oznámil že: "dcera cítí k otci odpor". Při dalších návštěvách už z ní víc nedostal. Co dělat v takovém případě. Dítě otce nechce, ani se není co divit když do svých devíti let znala od něj jen bití a nadávky. Byla už dost velká na to aby si pamatovala že k devátým narozeninám dostala akorát výprask - a to za to že se zastala své matky kterou otec bil. Začal mě bít ještě v době těhotenství. Vím budou takové reakce - proč jsi to tak dlouho vydržela, ale věřte ne vždy je jednoduché odejít od člověka který vás leta terorizuje, vlastně už jsem neměla ani vlastní názor a pokaždé když jsem nechala sepsat žádost o rozvod přišly sliby že to všechno bude jinak, ale to už je jiné téma. Jen mě moc mrzelo že v článku jsou otcové ti ublížení, ale ne vždy je to tak... Krásný den všem