hmmmmm,
my jsme tady nerozebírali výchovu jako takovou, ať si skutečně každý vychovává dle svého přesvědčení ( a samozřejmě i s následky), ale konkrétní situaci. Já jsem se tak snažila vžít do pocitu chlapečka - udělal něco, co mu přišlo legrační a nečekal žádnou na zadek - to bylo pro něho překvapení a asi trošku silnější, protože se rozplakal. Asi máš pravdu, zapamatuje si to, a už nikdy do záchodu třeba nic nehodí ( otázka - ale nehodí to tam proto, že by jednu dostal? anebo nehodí to tam proto, že je sám přesvědčen o tom, že to není správné?)
Já nezakazuju, netrestám, vysvětluju a zatím si myslím, že je to takto správně. Ale Maxík už na zadek dostal (to možná není podle r+r), když udělá něco , co není správné, vysvětlím, mu, že to není správné a proč to není správné. Když to zopakuje, vysvětlím ještě jednou, že už jsme o tom mluvili a že jestli to udělá ještě jednou, dostane na zadek. Naštěstí se zastaví dřív než to zopakuje (doteď). Vím, že tohle není podle r+r a taky si myslím, že to není správné, ale jsou momenty, když neumím jinak argumentovat. ( v tom moje omylnost a nedůslednost).
A ještš jedna maličnost, pracuji v práci, kde moji kolegové mají děti rúzného věku a pověčšinou mají velké problémy v komunikaci, vztahu, dítě hlavně to v pubertě je neposlouchá, nekomunikuje, spíše až nenávidí a nevědí si s tím rady (ty děti jsou vesměs vychovány autoritatvině) . a pak máme 3 kolegyně, kde ty puber%táci se ještě teď přijdou k mamince přitulit, mají moc hezký vztah a i když mamince neřeknou všechno, hezky si rozumějí. tyto děcka byly ale vychovány bez zákazů, bez bitky, s porozuměním...... Takže je na úvahu, která cesta je ta správná???