Mám 3 letého syna ... vysvětlila jsem mu "dětsky" co se stalo, a že prababičku (mou babičku) už neuvidí. Na pohřeb jsme jeli - dali jsme ji kytičku k truhle, řekla jsem mu že tam babička spinká a odešli jsme. Víc jsem bohužel nezvládla ani já - jsem těhotná a hormony a "vzpomínky" hrály své - takže jsme to vyřešili takto a myslím si, že to bylo "fajn".

Být však na mě tak žádný pohřeb neděláme ... já sama všem vtloukám do hlavy, že až umřu tak toho kdo mi bude dělat pohřeb budu chodit strašit. Prostě pohřby neuznávám -ale je to každého věc.