Já teda taky v zásadě souhlasím s Monty... ty děti jsou většinou postižené a věřte mi, že plod třeba s anencefalem nebo hydrocefalus příp.obr rozštěpy atd.není zrovna lehké pokoukání...promiňte ten výraz... U vyvolávaných porodů, kde matky přestaly cítit pohyby, je zase děťátko už částečně macerované, takže si absolutně ani nedovedu představit dělat mu ještě otisky, fotit ho a trýznit se... ten pohled bych pak už nikdy nemohla vymazat... chjo smutné téma , kéž by se to nestávalo...

Insulo, no já napsala pár, ale ti věčně nespokojení pacienti se prostě objevují a objevují... kolikrát je mi z toho hrozně smutno, protože to s nima myslím fakt dobře, mám hroznou radost, když je kolem nich vše, jak má být a oni po mě hodí třeba talířem, že není dobré jídlo.. lidi jsou prostě různí... nějaký čas mně bylo nejlíp u nejtěžších pacientů v bezvědomí na ventilátoru, ale to na mě po čase zas doléhalo jinak, tak jsme se sestra na ARU prostě střídají u těžkých a "lepších" případů...