S nespravedlností se vyrovnávám hodně těžko. A často se mi děje, asi to přitahuju. Už se snažím si toho nevšímat.
Přijde mi ale, že nejhorší je dělat, že se nic nestalo. Prostě to prožít, rozpitvat a pak to pomalu trochu přejde. Myslím si, že pokud jde o opravdu velkou nespravedlnosti, nezapomeneš nikdy, ale časem to opravdu otupí. Ale je to třeba prožít hned, ne to v sobě dusit.