Já jsem nechtěla nic z té první desítky - dvacítky.
Chtěli jsme každopádně české (do toho počítám samozřejmě i jména cizího původu, ale prostě zavedené české verze).
Mně šlo o taky to, abych na jméno mohla vymyslet hodně zdrobnělin a přezdívek - u nás se prostě jména przní
Přítomnost daného jména u báb, prabáb atd. vítaná.

Takže do užšího výběru se dostali Bořivoj (navrhl manžel, chvilku jsem si na to musela zvykat), Bartoloměj (můj praděd), Radovan (manželovi se líbí Radek, tak kompromis).
Holku jsem chtěla jméno po dvou mých prabábách, které je dnes ale už hooodně neobvyklé, ani psát nebudu, ale stále je to jméno můj favorit a třeba ho ještě uplatníme. No ale přes manžela (zatím) neprošlo, že je to moc velký nezvyk (i když já si myslím, že by se ve školce mezi Jessicama, Vanesskama a Ameliema úspěšně ztratila, navíc by mohla jméno modifikovat na jiné naopak velmi běžné).
Takže holčičí jméno byl kompromis, mimčo by se jmenovalo Dora. (Taky byla ve hře Edita a dál už si nepamatuju).
Narodil se kluk (4,17 kg), jméno dostal Bořivoj, a dnes a denně nás ujišťuje o tom, že jiné jméno prostě dostat ani nemohl :o)))

Jo a jsme zlí rodiče, neupřednostnili jsme internacionální jméno, takže když bude chtít chudáček synáček do zahraničí, bude mít blbý jméno s Ř a nevyslovitelný. My s mužem máme taky jména co se do ciziny moc nehodí, komunikujem s cizincema hodně a problém to není (jen některým musíme v úvodu vysvětlit, že fakt nejsme Rusové :o))).