U mě bylo jasné, že první syn bude Tomáš, protože jsem měla odmalička panenku Tomáše, hrozně se mi to jméno vždycky líbilo. Sice mám i manžela Tomáše, ale to jsem neřešila, že mají stejné jméno. Splnila jsem si jeden z dětských snů. Holčičí jméno jsme vybírali tak, že bylo jasné, že musí být typické české kvůli příjmení, a já vypsala z kalendáře, co se mi líbilo, manžel to proškrtal, které se nelíbí jemu, a zbyla Anna. U druhého syna se mi hrozně líbilo jméno Honzík, můj otec se tak taky jmenuje, a říkal, že by jsme mu udělali velkou radost, kdyby se tak jmenoval i náš syn. Takže je to Honzík, a holka byla opět zvolena vypisováním a vyškrtáváním jmen z kalendáře.