Jméno Filip jsem měla vybrané dávno předtím, než se syn narodil. Líbilo se mi – krátké, hravé (asi ta dvě „i“), existuje v nějaké podobě ve všech evropských jazycích…
Když se měla narodit holčička, manžel se dost nekompromisně tvářil, že je řada na něm. Chtěla jsem Luisu nebo Viktorku (kdyby to měl být kluk, měla jsem vymyšlené Filip Felix), ale neprosadila jsem to. Manžel napsal seznam asi 15 jmen – jediné, které se mi líbilo, byla Linda. Tak jsme se jakž takž shodli na Lindě, ale manžel za týden přišel, že si to rozmyslel, a že chce Melindu
Zvykla jsem si, zkracujeme Meli nebo Mandy. Někteří lidé to jméno nějak nemůžou skousnout (bývalá doktorka a sestřička), jiní ho vyslovují naopak s potěšením v nezkráceném tvaru (učitelky ve školce, kamarádi….). Zatím super.