Bez ohledu na to, co si myslím či nemyslím o RaBR, v této situaci by mi přišlo ideální říct dceři, že babičce do toho, by přišla na návštěvu, něco vlezlo a že se to stává, ale že naprosto chápe dcerčinu zlost a zda to nechce sama babičce říct. Pětileté dítě už předpokládám umí telefonovat.
Takto pociťuje jakési "přirozené důsledky" jen dcera, respektive zlost a zklamání, smutek, maminka uhrála pěkně do autu situaci, a babička neví nic, takže ta je taky v pohodě.

Nemyslím, že by se mělo trestat, třeba takovým Babi, až příště budeš chtít, tak ani nechoď, ať jsi potrestaná a víš jak nám bylo, ale aby jediný, kdo se cítil špatně, byla ta holčička, která prožívá dvojí zklamání, napřed že babička nepřišla, a pak že ani nemůže nic udělat pro a) nápravu, za b) ventilaci zlosti, to se mi nelíbí.

Kde je ten přirozený ůdsledek pro babičku, která situaci zavinila (způsobila pro slovíčkaře)?