Přidat odpověď
Existují situace, kdy na dítě skutečně poměrně rychle dopadá negativní důsledek jeho chování, který mu ale není nebezpečný. To jsou podle mě chvíle pro čekání na přirozený důsledek. Ale pak jsou situace, kdy to myslím není vhodné:
a/ přirozený důsledek ohrožuje zdraví či život dítěte (např. vběhneš do silnice, přejede tě auto - x-krát vysvětlím, ale když s vysvětlováním neuspěju, jednoho krásného dne po vběhnutí do silnici přistane dceři na zadku má ruka);
b/ přirozený důsledek jednoho krásného dne dopadne, ale dítě vůbec není schopno tak daleko domyslet, důsledek si představit a se svým jednáním ho spojit (např. když budeš mlátit děti na pískovišti kyblíčkem, nebude se s tebou nikdo kamarádit - opět budu dokola vysvětlovat, ale po nějaké době vysvětlování jak vztáhne ruku na jiné dítě, vztáhnu ruku já na dceru);
c/ nastalý přirozený důsledek nesměřuje k dítěti, ale postihuje někoho jiného (např. rozbila jsi sousedovic Kačence hračku - můžeme např. dát Kačence nějakou naši nebo třeba Kačence koupíme novou a dcera bude muset párkrát udělat nějakou domácí práci, aby si na ni "vydělala").
Předchozí