Yuki, dcera by jí nenadávala. Ona by plakala. Nemám nic proti tomu, aby o tom s babi mluvila (možná jsem to špatně formulovala). Já už na téma spravedlnosti jedno téma zakládala (máš pravdu, že dcera chce spravedlnost). Ale mě to přijde primitivní chápání spravedlnosti. Já bych chtěla dceru naučit, aby očekávala spravedlnost jen tam, kde jí může dosáhnout, a taky aby věděla, co to je (samozřejmě přiměřeně věku). Ono neexistuje nějaké pravidlo, jak má vypadat vztah mezi vnučkou a babičkou, to se pořád mění. Když někdo porušuje pravidla, nedá se mu věřit a nelze na něj spolehnout. A že pravidla se za každých okolností dodržují vždy a všude, to už je nad rámec tématu, to je ideál, bylo by to hezký, bylo by to správný, ale většina lidí to nezvládá. TO je jediné, co chci, aby si z toho dcera odnesla. Že to není projev nelásky, ale projev citové plochosti toho druhého, že v tu chvíli upřednostnil někoho jiného.