Pilar, ty to trochu pleteš. Nemusíš posílat babi do horoucích pekel ani nikam jinam, ale měla bys dceři pomoct zorientovat se a součástí toho je i vyříkání si některých věcí, který jí vadí. To není o odstřižení, ale o tom, že tvá dcera má pávo říct, že se jí něco nelíbí, a má právo to říct tomu, kdo to způsobil. A pokud ji v tom podpoříš, pomůžeš jí a zvýšíš její sebevědomí. Pokud po ní budeš chtít, aby reagovala jako že se nic nestalo, tak si z toho dcera odnese to, že má ustupovat.
Tady to není o přenesení tvýho názoru na tvou dceru, ona už sama má s babi svou vlastní zkušenost a už sama ví, že to není správně a chce se podle toho nějak chpovat.
jí nebude líp, když babi něco ztratí. Babi nepotřebuje nic ztrácet, a to ani z pohledu tvé dcery. Zato tvá dcera potřebuje, aby svět fungoval tak, jak má, a špatnost byla potrestaná třeba jen tím, že se jí to řeklo, aby si to ta špatná strana uvědomila. Že si to neuvědomí je moc složitá myšlenka na 5 let, ona to chce aspoň zkusit.

toto sice nenbí nijak závažná věc, ale ona by už teď měla vědět, že se mluví i o špatných věcech, že se nijak netají a že jí ty pomžeš je řešit.

Já jsem měla ve školce konflikt s učitelkou. NNašim jsem to řekla, naši mi vysvětlili v rámci mých možností chápání, že ale paní učitelka je nepostihnutelná a ano, já mám sice pravdu, ale nebudeme o tom ve školce mluvit, a já jsem se do toho zamotávala čím dál víc a našim jsem už o tom neřekla, nikdy, ani o pozdějším problému na základce, protože jsem věděla, že mi stejně nepomůžou to vyřešit, to, že by se mnou souhlasili mi bylo houby platný, tak jsem si to nechávala pro sebe.
Když mi bylo skoro 30, tak jsem teprve mamce řekla, co se mi stalo na základce a ona na to, že jsem jí měla říct, že by za učitelkou šla a nenechala by to tak. Jenomže já tomu nevěřím stejně ,jako jsem tomu nevěřila tenkrát.

ať tvá dcera nedopadne stejně, a hlavně její důvěra v tebe.


Když měl problém můj syn ve školce, tak jsem to řešila hned a synové ví, že jejich problémy řeším, nejen že s nima souhlasím