Mě od jména Tomáš hodně lidí zrazovalo, že je moc obyčejné, že jich je moc, že už jednoho v rodině máme (ti dva se viděli za ty skoro 4 roky 1x, takže žádná tragédie) atd. atd. Musela jsem ho hodně obhajovat.
V první školce byli dva, v té co chodí teď je Tomáš jen on. Na hřišti u našeho domu dva. Nic hrozného.
Naopak to má i své výhody. Když přijdu něco vyřizovat třeba na úřad, už kolikrát jsme měli u paní úřednice "oko", protože měla taky v rodině Tomáše