Já mám tříletou dceru, zadržuje stolici taky a nechce aktivně kakat ani za nic, vždycky to drží tak 5dní a pak jí to překoná a tlačí vestoje se staženýma nohama a zadkem úplně spocená do plínky. začlo to fyziologickou zácpou (asi po gumových bonbonech, které jsem hned vyloučila z jídelníčku), pak návštěva u doktorky a tu nenapadlo nic lepšího než vyšetřit konečník prstem, pak jsem upravila stravu a bylo to lepší (dcera vždy kakala jenom do plínek, na kadění jsme prostě nandali plínku, s čůráním žádný problém není, ani v noci), pak se to zas vrátilo...tak nás dětská doktorka poslala do nemocnice na vyšetření proktologem a samozřejmě nevymysleli nic lepšího než opět vyšetřit prstem konečník, aby zjistil, že tam nic není. doporučil buď psychologa nebo čípkovou kůru na řešení návykové zácpy....čípek jsem aplikovala jednou a už to nikdy neudělám. strašný křik, žádný efekt...čípek vyšel ven celý za děsného pláče a křiku a pocení. ach jo. teď jsme tedy ve fázi, kdy dcerka zadržuje stolici a nechce už slyšet ani o plíně, pokusy vysazovat na nočník jsem úplně vzdala. nechce si ani na chvíli sednout, jak se sedne, tak se jí samozřejmě začne chtít tlačit, tak brečí a vyskočí.nakonec po těch 5ti dnech to za brekotu, že se bojí kadění, že jí to bolí, vykaká do plínky asi na šestkrát. pak se jí začne už po dvou dnech chtít zase (takže trávení funguje bezvadně), ale pak to začne zadržovat a je zas konec. několik dní skoro nikam nemůžem chodit, protože jak se rozejde, tak se jí začne chtít. jak to na ní přijde, tak si jde lehnout, dudlá dudlík a nechce si ani hrát. takže soucítím se všemi matkami, které tohle mají doma, zatím jsem nenašla žádné řešení....za týden jdeme k psycholožce, tak snad něco vymyslíme. zatím moje taktika je: o kadění nemluvit, netlačit nanic, nenutit, nechat na dceři, aby věděla, že je to její starost kadit. jsem zvědavá jak dlouho to vydržím, protože je to nápor na nervy. zdravím všechny.