Taky jsem se učila na zkoušky v těhotenství a i když jsem stres prožívala (jestli to zvládnu nebo ne), tak si myslím, že v zaměstnání bych ho měla taky. Jsem prostě ten typ, co si vše bere. Dcera se narodila jako největší uřvan v okolí a dětská lékařka na to dodnes vzpomíná jako na svého největšího uřvana "bez příčiny". Dcera do tří měsíců nespala ani ve dne ani v noci a usnula jen v kočáře nebo v šátku při nějakém pohybu. Vůbec to nemusí mít souvislost se zkouškama a stresem, ale stejně jsem si to vyčítala, protože moje druhá dcera spala pořád a všude a byla jako miminko ohromný kliďas. Těhotenství s ní byl úžasný zážitek strávený venku se starší a samým hraním. Takže pokud máš sklon si případně rozhodnutí vyčítat, tak se Ti může stát něco podobného. Dnes si to už nevyčítám, dcera je stejný prožívač jako já a prostě reaguje na všechno přecitlivěle.