Měla jsem to stejně - otěhotněla jsem na vejšce (plus na jiný jsem v tý době dělala dvouletej kurz dálkově) a pokud jsem to nechtěla položit, musela jsem dodělat všechno jako denní studium a v termínu, páč po nás už ten stejnej obor nebyl otevřenej. Státnice jsem dělala už se dvěma dětma narozenýma, 17 měsíců po sobě, přičemž babičky ještě obě chodí do práce, takže hlídat moh jen manžel, kterej byl taky na vejšce a ještě si k tomu zajistil práci, abychom měli z čeho žít. Jsem ráda, že ty školu máme, nakonec když děti trošku povyrostly, tak manžel najel na doktorát a já jsem se pustila do dalšího studia jinde, páč mě to prostě baví, ale v tý době, kdy jsem měla dvouleťáka a půlroční mimino, to bylo fakt zabijácký a dojížděla jsem spíš ze setrvačnosti a díky tomu, že jsem u některých učitelů už měla dobrý jméno a před jinýma jsem děti zatajila. Kdybych se měla teprve zabíhat v nový škole, asi bych to vzdala - takhle jsem si furt říkala, že přeci ty hotový tři roky nevyhodim...