No, když řekneš najez se, tak samozřejmě má jíst to, co jí dáš ty, ale na druhou stranu, má mít právo vybrat si, kolik toho sní - třeba nic. Ona pak bude mít hlad a když se to párkrát zopakuje, tak jí dojde, že lepší se najíst, když říká máma, přestože to říká máma.
Pokud jde o to s těma botama... to je samozřejmě logickej požadavek, ale nevím, jestli v týhle fázi, kdy spolu takhle válčíte - ona proti tobě, ty proti ní, obě s tím, kdo vyhraje, v hlavě - to je dosažitelný. Tý konfrontace je moc.
Zkusila bych nejdřív měnit svoji taktiku s vědomím, že odezva z druhý strany přijde až po nějaký době.
Důslednost, klid, nejde o hru kdo s koho, ty jsi silnější, větší starší, moudřejší, ona nemůže "vyhrát" v tvém smyslu slova, ale může si uchovat pocit vlastní důstojnosti, kterej je pro ni asi extrémně důležitej. Možná pak nebude muset bejt vzteky tak bez sebe. Vem to jako váš společnej úkol, naučit ji zvládat vztek - ne zlomit ji, protože zlobí - ale naučit ji něco, co neumí.