... kde ty výrazy bere, kam na to chodí??? To přece není jen tak, když ani ne 6leté ditě říká že je "blbé a hnusné" a mluví o "trapných jídlech"?!

Mám dva kluky, staršímu je 6a půl a někdy dokáže taky ujet a být pěkně drzý (má taky takové ty výkyvy, jindy je zas až překvapivě milý, pozorný a rozumný). Přiznám se, že mi při nějaké té drzosti už i ujela ruka a dostal facku, i když normálně tělesné trtesty neschvaluji... Ale potom jsme si k tomu něco na rovinu řekli - já jsem se omluvila za facku, on za drzost, důrazně jsem připomněla, že když to řekně slušně, tak samozřejmě může říct, co se mu nelíbí apod., ale NE tímhle tónem, popř. neslušnými výrazy. On to v zásadě ví a bere, a je taky schopen velmi dobře vyjádřit svůj názor.

Ještě nikdy ale neřekl nic takového jako "jsem blbej a hnusnej", vůbec nemluví o nějakých svých údajných vlastnostech. Vždy jde o chování, ne vlastnosti. Třeba když se ujistím, zda ví co v té situaci "bylo špatně" (co mě naštvalo, co vadilo tomu abychom se normálně domluvili), tak popíše to co konkrétně řekl/udělal, NE to jaký (prý) je. Jak Vaše dcera na tohle přišla?!? Nemluvíte doma hodně takovýchto kategoriích - že někdo JE či NENÍ nějaký, a ne že se CHOVÁ tak či onak???

Jinak nás starší (no někdy i ten mladší) se někdy hned tak nepřepne do "rozumného režimu" a místo toho ješetě nejakou dobu dělá ukřivděného, uraženého a chce, aby se člověk jakoby doprošoval. To mu pak řeknu, že ne, že doprošovat se nebudu - že mi může normálně říct, co a jak, nebo to nechat být a přijít později, ale že to z něho nebudu tahat jak z chlupaté deky.

Ohl. toho jídla bych asi řekla něco jako "OK, tak to nejez", ale byla bych taky naštvaná. Řekla bych něco v tom smyslu, že může říct že nemá chuť či hlad, ale že na tom jídlě není nic trapného a není důvod kazit chuť ostatním (stejně jako se neříká o jídle "fuj" apod.) - tak ať si takové komentáře nechá od cesty! Ž jemu by se taky nelíbilo, až za pár let třeba něco uvaří, aby někdo na to jídlo takhle nadával...