Mám to stejně - 3,5 letý děsně aktivní syn a k tomu 9ti měsíční prcek, taky dost aktivní, ani jeden z nich nevydrží v klidu, k tomu byt 1+1, takže ani není moc místa, na hraní jeden pokoj, starší si postaví koleje, mladší, když je na zemi, mu je neustále bourá, bere mašinky, starší se vzteká, tahá ho za nohy pryč,mladší začne ječet, v postýlce taky ječí, starší se pak přidá a opakuje to po něm, atd... přítel od rána do večera v práci.. Dřív kluci usínali spolu, ale teď dělají takový bordel, že nejdřív usíná ten mladší a ten starší se chvíli dívá na pohádku, nebo si hraje s tátou a jde spát až když ten menší spí, nebo usne na gauči a pak ho přenesem do postele.. Staršího dostat do školky v Praze je bez šance, takže využíváme aspoň dětské koutky všude možně v nákupních centrech, tam se syn vyřádí a já si v klidu nakoupím nebo všelijaká hřiště, neustále se snažíme chodit někam mezi děti, protože ty mu hodně chybí... V Praze zatím nikoho neznám, takže tu ani syn nemá bohužel žádné kamarády.. Celkově je to prostě blázinec a bude ještě větší, až ten mladší povyroste.. Hlídání nemám, rodiče jsou přes 300 km daleko, přítelova máma jde radši do hospody, než by občas pohlídala.. Mladšího viděla za celou dobu asi třikrát a to bydlí jen tři patra nad náma.. Výjimečně - jako třeba teď - jsou oba dva v klidu, jinak teda hodný klidný děti neznám, to jaksi nevím, co je, oba si hrají, mladší v postýlce, starší staví koleje - a já mám aspoň chvíli klid na práci u pc... Taky si kolikrát říkám, že to nezvládám, to nemluvím o neustálém bordelu i v tom našem pidibytě, bezvýsledném a neustálém uklízení, ale jednou jsem chtěla děti, tak to prostě musím vydržet, poradit si, postarat se