Nám se nic nezvrhlo, ale všechno jsme si pořídili z vlatní "blbosti" Ihned poté co jsme se přestěhovali do baráku, jsme dovezli dva kastrované kocoury z útulku, pár měsíců na to čistokrevného kníršíra (tak našeho kamarádka po ostříhání nazvala našeho voříška, je to opravdu krásný pejsek, přesná mezikategorie mezi jorkšíry a knírači), dále to pokračovalo rybičkama, králíkem (toho jsem si vzala od kamarádky, protože se jí už nehodil), křečkem (ten nahradil naše morče, když pošlo stářím) a naposledy to byli dvě andulky, po kterých jsem toužila já a navlékla to na svátek našich kluků Naštěstí se nám nic samovolně nemnoží, jen mám občas takový pocit, že do jednoho ze tří prázdných akárek co se válí na půdě by se hodila želva a na zahradu slepice (fakt to je můj sen i poté co jsem si přečetla Vejce a já) Naštěstí je můj manžel stejný šílenec , ba naopak třeba rybičky, byl vysloveně jeho nápad. Naše jediné štěstí je, že máme malou zahradu, jinak by tam bylo stádo oveče, nějaká ta kačenka a nedej bože, možná i krůta JO a co vím, tak kamarádka nemůže udat dvě krásný černobílý koťata, tak je možné, že budou na řadě ty