Tak samozřejmě jsme si povídali, že přibude další mimčo, který mě bude potřebovat víc, protože nebude nic umět a budeme ho muset všechno naučit, s čím mi bude pomáhat atd.. Pak si brášku pochoval hned v porodnici, choval ho i doma, staršímu jsem se věnovala, když mimčo spalo, pomáhal mi třeba i vařit - sice to bylo na dýl, ale zase si nepřipadal odstrčeně... Když byl mladší syn vzhůru, starší mi pomáhal, nosil plíny na přebalení, použité vyhazoval do koše, hladil brášku po vlasech, venku vozil kočárek.. Samozřejmě taky dělal blbosti, taky mi to párkrát ujelo a zařvala jsem, ale většinou jsem se snažila a snažím vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat...