tak tohle jsem prožívala před pár měsíci. starší syn měl 2,5 roku když se mladší narodil. chvilkama jsem se chovala přesně jak popisuješ ty a bylo mi to pak moc moc líto. starší se na sebe prostě snaží za každou cenu upoutat pozornost. takže nakonec víc péče dle mého potřebuje nakonec ten starší, než mimčo. když byl mladší nakojený, tak jsem ho přenechala na chvilku příbuzenstvu a sla se starším sama ven. tak mi postupně docházelo, že ten starří je vlastně pořád malý prcek co mě moc potřebuje. a když starší usínal, tak jsem mu byla nablízku a pořád jsme si spolu povídali. po pár týdnech se to obrovsky zlepšilo a uklidnilo. a teď je to opravdu super. ale úplně tě chápu. jo a mladší se chca nechca musel naučit usínat i v rambajzu. prostě už jsem nechtěla staršího víc stresovat tím, že když mimo spí, tak musí být ticho. to už by na něj bylo asi fakt moc. neboj zvládnete to!