Zdravím. Moje drahá polovička mi ukázala tenhle výtvor a nedá mi to nepřispět.
Plně se ztotožňuju s autorem. Kdy jsem to četl, tak jsem se skoro začal bát, že jsem schizofrenik a napsal jsem něco, co si už ani nepamatuju, bo to bylo téměř jak bych to psal já. Nedávno jsem trochu nadával na dnešní děcka, ale pak jsem konstatoval, že kdyby dělaly jen polovinu toho, co jsme dělali my, tak už jsem dávno šedivý...
Mimochodem, jsem prajzák a taky husákovo děcko...
Taky jsem chlastal vodu z hadice na zahradě, chodil na třešně, lítal na kole a místo blembáku jsem měl vysloužilou čepici VB, na pincku lítal bez přilby,dával drobné na koleje, skákali jsme ze stromu do hromady slámy, ve stohu si hráli na schovku a sem tam zahučel do pořádný díry, ze "zavijánek"(balíků slámy) jsme na poli dělali bunkry a bludiště, že se v tom člověk fakt ztratil..v zimě jsme zas dělali bunkry v závějích...na jaře pak přehrady na poli z tající vody...koupali jsme se v kdejakém rybníku a nevadilo nám, že je zelený-asi nám nikdo neřekl, že jsou to sinice a jsou nebezpečné...se žížalama a žábama jsme taky zkoušeli nějaké pokusy...prostě furt někde venku, hlavně že jsem večer dorazil dodom... Dneska by rodiče obvinili, žese o děcka dost nestarají a že nemají přehled. A opékané špekáčky- to bylo labúžo...i ta sladká sodovka k tomu. K té mám ale trochu nepříjemnou zkušenost, našel jsem v garáži jednu otevřenou oranžovou sodovku, tak jsem ji v rychlosti obrátil do sebe a ono to byl benzín, který si tam táta nalil...naštěstí jsem toho nevypil moc, tak do mě lili mlíko, ať to ze sebe dostanu...no přežil jsem to))
Když bouchnul Černobyl, tak jsme lítali celý víkend po venku, protože zrovna bylo pěkně a nebyl žádný fejsbuk, který by mě přilepil k pc, ani internet, který by mě varoval, že nemám lézt ven... A zatím žiju...
No dneska si fakt říkám, jak se to dalo všechno přežít...