Federiko,

já se na to tenkrát taky hrozně těšila, jenomže po té první hodině jsem musela valit do práce a vrátila jsem se až v 17.30 hodin, žádné volno jsem neměla a dovolená mi už nezbyla, syna až do večera hlídal manžel a já jak zběsilá lítala v obědové pauze po městě a sháněla věci, co nám ještě řekli a do noci vypisovala formláře do družiny atakdále a popisovala stovku písmenek..... Myslím, že spousta rodičů si v ten první den nemůže vzít dovolenou, brát děti na oběd, chystat jim oslavu apodobně, jak to tady někteří píšete....

nejde o to, "jaký si to uděláš, takový máš" - těšit se můžeš jak malý děcko, ale stejně se pak vyskytnout okolnosti, které ti to překazí - například jeho učitelka, kterou měli v 1. a 2. třídě byla taková kráva (omlouvám se samozřejmě jiným učitelkám!!! to nemyslím obecně), to se nedá jinak říct, která potom stejně ze školy odešla, takže to "udělání" je potom odsunuto na druhou kolej.....

To stejné je třeba s porody - já můžu za sebe říct, že oba moje porody byly nejkrásnějším zážitkem, obzvlášť ten druhý a rodila bych klidně dál, nemám vůbec žádné nepříjemné zážitky, ani vzpomínky, mně to přišlo všechno úplně bezbolestné....ale někdo jiný povypráví hororové zážitky a katastrofy...

Takže tak.