Milé maminky, nepanikařte...naše holčičky jsou prostě sice malé, ale přesto ženské. Zkouší naši odolnost a trpělivost. Moje dcera (dnes 10,5 roku) není vyjímkou. Když v pěti letech měla jet do ozdravovny, měla obdobné požadavky. Nakonec jsem se položila a nechala jí udělat 4 růžové proužky do vlasů. Po návratu dcera konstatovala, že už to na hlavu nechce, protože byla mezi malými dětmi a ty to náležitě neocenily a ještě jí říkaly růžovka. V první třídě přišla další vlna krášlení..řetízky, náramečky a sponečky..každý den potřebovala nutně jiné..bojovala jsem jak lev, nakonec však opět vyhrála dcera. Dlouhé nehty nás minuly, protože si je dcera kousala..tak jsem to postavila opačně, když si je nebude kousat, může si na nehty nalepit kytičky a přelakovat bezbarvým lakem..tři roky nám to trvalo, než se jich dcera dočkala. Dnes máme na krášlení pravidla..řasenka jen o víkendu, nebo na závody (mažoretka), do školy lesk na rty, dnes už nosí stříbrné šperky, má dvě sady a ty střídá. Myslím, že ty naše treperendy potřebují zapadnout do kolektivu a je jen na nás maminkách, jak to udělají.
Proto vám všem přeji pevné nervi a vydržte, dokud si nechtějí propichovat různé části těla, nebo nechtějí tetování, tak je to ještě únosné.