Dori, neboj se. Mám hodně mírnou dceru. Do školky začala chodit ve 3 letech. Jí vyhovuje, když si hraje tak s jedním, dvěma kamarády. Řádění ve větší skupině nemusí. Ve školce učitelky střety dětí korigovaly, když měla problém, mohla za nimi kdykoli jít. Ona byla vyvalená jen z toho, když náhodou byli spojení se staršíma dětma. Ale to prý trochu všichni z té nejmladší třídy. Každý rok to bylo lepší a lepší. V kolektivu si našla kamarády, své místo. A problémy si řešila po svém. Snažila jsem se, aby měla dobré seběvědomí, aby cítila důvěru, že se na mě může kdykoli obrátit. Měla loni problém s jednou holčičkou, už jen to, že jsme si o tom povídaly a já jí chápala, jí hrozně pomohlo. Taky chodila do kroužků, které jí bavily a šly a to jí taky přidá na seběvědomí. Kéž by takhle zapadla i ve škole, děti dokáží být kruté. Na druhou stranu si myslím, že být hodně průbojný taky neznamená být automaticky v životě štastný.