Haha, pročtěním diskuse jsem se fakt pobavila a docela se mi i ulevilo, že i u nás může být ještě hůř. Syn 3,5 roku je už od mala strašně ukecaný a taky všechno opakuje. Brutálně se to zhoršilo po narození sestřičky, upozorňuje tím na sebe. Taky ho lidi obecně hodně chválili, jak krásně mluví, tak má silnou motivaci. Někdy mluví normálně, ale někdy najede na takovej zvláštní tón se stoupající intonací na konci (rovná se i co není otázka myslí jako otázku a chce reakci) a opakuje do zbláznění rodičů a už jen ten tón mě teda strašně vytáčí. U otázek se je snažím otáčet, aby si odpověděl sám, případně ho motivuju "zapojit mozeček". U vět se snažím odvést pozornost, nereagovat, říct jen "slyšim, jo jasně, vim", ale moc to nejde. V autě je to děs. Dřív zabíral rohlík, ale teď kecá s plnou pusou, což je ještě horší. Něky se nechá ukecat na to, že se OPRAVDU musím soustředit na řízení, protože to neumím tak dobře jako tatínek. Ale místo toho si třeba začne hrát na požární auto nebo na sanitku a houká jak siréna. Snad to přejde. Vydržme.