i já doufám, že jsem se již domnožila.
Mě teda můj stav moc nevyhovuje, jsem matka z nutnosti, nemám to jako koníček. Kdybych si mohla vybrat, volím stav DINKIs. Jenže z dlouhodobýho hlediska je to tak smutný, že kvůli tomu prostě musím přežít pár let s malýma dětma, aby budoucnost měla alespoň trochu jasnější barvu. Děti beru jako investici do budoucnosti, pro potěšení a radost je fakt nemám /občas jo, nejčastěji, když všichni spí podle "rodičovská láska je to, co člověk cítí, když dítě spí"/.
Končím, děti mě tahají na nádraží, abychom vyzvedli ploditele