No, já znám pár rodin s více dětmi a nic podobného jsem je neslyšela říkat. Možná je to jen předčasná sebeobrana.
Znám rodinu (věřící), kde měli dvě děti a další se jim nedařilo, adoptovali vážně hendikepovanou holčičku, o které odborníci tvrdili, že je nevzdělavatelná. Má maturitu a hraje na klavír. Pak se jim narodila dvojčata. Pak se dozvěděli o adoptované holčičce odebrané pro vážné týrání (popáleniny od cigaret, protržený močový měchýř od znásilnění). Adoptovali ji a ještě další dvě děti. Nikdy se netvářili, že jsou něco víc, nebo že jsou obětavější. Děkovali Bohu, že jim ty děti dal a že je zvládnou uživit. Ty dvě nejstarší děti mají VŠ, nikdy se mi nepřipadalo, že strádají. Prostě žili jinak, než většina lidí. A museli se sakra uskromnit a otáčet.
A znám ateistickou rodinu, mají 4 děti, jsou to obyčejní lidi (třetí dítě byla dvojčata) a ani oni se netváří, že jsou nějací superplodiči-zachránci lidstva. Asi se stýkám s jinou sortou lidí.