Když se mně konečně narodil sourozenec, bylo mi skoro 11 let. Do té doby mi doma bylo coby jedináčkovi neskutečně smutno. Převážnou většinu svého dětství jsem naštěstí trávila u babičky s jejími třemi dětmi (mladšími sourozenci mé matky) a mám na to fůru krásných vzpomínek, přestože jsme měli dohromady jedno kolo značky Ukrajina, k snídani a k večeři obyčejný chleba s máslem - když na slano, tak posolený, když na sladko, tak pocukrovaný. Byla jsem tam ale šťastná.