Setranelo,

nečetla jsem ty předchozí diskuze na podobné téma, ale mám trochu dojem, že tvoje dnešní téma je pouze vyeskalováním toho, jaký dojem ty diskuze na tebe udělaly. Píšeš "Když se tak bavím s těmi lidmi ..." a "Slýchávám často ..." "někdy dokonce čítám ..." - neber to, prosím, nijak útočně, ale kromě těch předchozích dvou témat tady na Rodině, s kolika lidmi jsi na tohle téma opravdu mluvila? Ptám se proto, že to na mě dělá dojem, že se tě možná jen dotkly některé příspěvky, které tvému uchu/oku třeba vyzněly jako osočení ze sobectví, protože možná diskuze nabrala spád a začaly se do věcných odpovědí míchat emoce a bezobsažná (vzhledem k původnímu tématu) obrana vlastního postoje - ať už je jakýkoliv.

Sama mám 4 děti a dala bych si nejspíš říct i na páté. Prostě to tak cítím, nic víc, nic míň. A o lidech, kteří mají méně dětí, si myslím tak maximálně to, že je dobře, že mají právě tolik dětí, na kolik se cítí. To je celé. Každý máme "svůj osobní počet dětí" nastavený jinak a každý si ho asi pro sebe i pro okolí jinak zdůvodňujeme.
A nemyslím si, že je namístě, zakládat svůj názor na vícečetné rodiny obecně na tom, jak proběhla jedna či dvě vzrušené diskuze ... nebo na tom, že někdo nemá kam strčit stůl. To přece není měřítko vůbec ničeho.
Nikdo nemá právo soudit tebe, že máš děti dvě (je to tvůj přirozený limit) a stejně tak nemáš právo ty, soudit ostatní, že mají dětí více a tyto třeba pak nejezdí na školu v přírodě nebo si nemohou dopřát něco jiného - to je vcelku jedno, co.