... nějak mi přijde že ten den je prostě krátký
!
Přesně, nechci abychom se odpoledne honili, být odněkud zpátky přesně v 6 nebo snad ještě dřív... (Taky jsem spíš ta, která na poslední chvíli řesí co k večeři
...)
Na druhou stranu je to vstávání našho prvnáka v poslední době fakt hrozné... Já vím že částečně to tak asi prostě má nastavené (já taky ;-)), ale zčásti to fakt může být i tím, že má málo spánku... a z toho pak mám špatné svědomí, že to nemám zorganizované lépe...
Chtěla bych někdy zažít den, kdy nemusím nikoho honit, kdy stačí to hezky říct (ať už ohl. ranního vstávání, nebo večerního sprchování... atd.) a vše bude probíhat v klidu a harmonicky
- ale to je asi fakt z říše utopie