Diskusi jsem nečetla, ale za sebe říkám toto: nenechala bych se dotlačit k tomu, že JÁ budu rozhodovat, jestli si to partnerka zkusí s někým jiným. To je past, ať uděláš, co uděláš, může to být špatně. Rozhodnutí musí udělat ona sama a odpovědnost za ně si taky musí nést ona sama. Takže jaképak "dovolování". Za sebe bych to viděla jako velký signál, že něco je velmi v nepořádku a uvažovala bych, zda se nemám jít někam poradit - buď sama za sebe, nebo zkusit nabídnout ženě párovou terapii. Pokud by odmítla, šla bych sama a pravděpodobně bych si to nechala pro sebe (záleželo by na tom, jestli by to nebrala jako mou slabost, pak bych o tom určitě pomlčela).Jste si prvními partnery, ještě vám není 30, manželka prochází krizí, kdy si ověřuje, jestli to bylo správné rozhodnutí mít jen jednoho partnera. Může to dopadnout tak, že si to ujasní a budete spolu, ale taky ne.Chce to rozvahu a taky popracovat na sobě, abys pro ni byl zase přitažlivý /nejen sexuálně, ale celkově jako partner- chováním, postoji atd./.