My jsme si pořídili psa v době, kdy byl syn už velký a jiný přírůstek jsme neplánovali.
Když měl pes 4 roky, porodila jsem druhé dítě.

Po roce začal mazec. Syn věčně nemocný, klidně i tři týdny v kuse. Psa neměl kdo venčit.
Máme sice velkou zahradu, ale byl zvyklý na procházky. V bytě si to vůbec nedovedu představit.
Pokud bylo doma mimino, tak to šlo. S batoletem už bylo hůř. Chlupy na podlaze, tudíž u dítěte v puse, našla jsem v puse i napité klíště! Taky další klíšťata ráda lezla ze psa na dítě.
Když syn začínal chodit, pes se mu věčně motal pod nohama, na odrážedle často vbíhal pod kola a karambol byl raz dva.
Pes zemřel a na dalšího čtyřnohého přítele nemám po těchto zkušenostech ani pomyšlení.