Tragika má pravdu v tom, že přítomnost dcery se měla omezit jen na potvrzení popisu události a na to, aby dcera slyšela, co o tom incidentu říká učitelka, případně dcera mohla podat další vysvětlení, pokud by toho ovšem byla schopná. Ale v klidu, ne v křiku, stresu a při nátlaku. Vše ostatní se mělo řešit bez ní a mezi 4mi nebo 6ti očima. Dcera si o sobě vyslechla, jaký je šnek, jak je narozdíl od ostatních neschopná a jako bonus dostala přednášku o tom, jak je učitelká pitomá, když nezvládá děti. Jednak v ní může zůstat pocit, že nemůže být nikdy dobrá a druhak - jakmile je problém, učitelka je blbka, s kterou není možný se bavit, jedině ji odpálkovat.
No nic, chybama se člověk učí.
Já bych skutečně začala znovu a jinde a snažila bych se ukázat dceři, že domluva možná je a nemusí při tom padat urážky.
Ale na této původní škole to nepůjde - to jsem ale už psala.