Souhlasím s Anantou, od začátku bych byla mnohem opatrnější. Mám šestileťáka, v poslední době beru dost s rezervou, co říká, všímám si mimojazykových projevů a tomu, co říká mezi řádky… Protože jsem zjistila, že nejenže každou chvíli kecá, ale kolikrát vůbec nehne brvou, dala bych ruku do ohně za to, že říká pravdu. Naštěstí zatím kecá jen tak pro zábavu, nic vážného.

Vám nepřipadá nic zvláštního na tom, že učitelka KVŮLI DOMÁCÍMU ÚKOLU (tak běžná a emotivně málo nabitá situace) někomu vlepí pohlavek? Není to trochu přitažený za vlasy?

U nás ve škole se stalo toto. Do první třídy nastoupila nová paní učitelka a jeden chlapeček, jehož trochu znám (škola ho prostě nebaví – chytrej kluk, ale nezvládá režim, radši by byl doma a hrál si na Playstation), začal vyprávět mamince, že jim učitelka „kroutí ruce“ a nadává jim, že jsou debilové. Maminka mu to sbaštila i s navijákem, nastala panika mezi ostatními rodiči. Jiná maminka mi říkala: „to je divný, náš Tomášek říká, že paní učitelka je hodná…“ Nicméně davová psychóza funguje, i tato maminka běhala po městě a vymýšlela, kam by dítě rychle přesunula. Ukázalo se, že si to chlapeček vymyslel. Vím, že jsou to děti, ale ve světě dospělých se tomu říká pomluva, nactiutrhání….a je to trestný čin. Nevím, kde je pravda, ale na počátku celé aféry bych dala šanci prokázat i obhájit oběma stranám. Pokud možno diskrétně. Učitelky jsou taky lidi.