"Ecim, to je fajn, že to máš v hlavě a jinde utříděné. Jen mám z tvých příspěvků pocit (snad mylný), že se nějak snažíš, aby všichni sdíleli tvůj postoj a tvé vidění světa (či konkrétně sexu). Každý to nějak v životě máme, máme i něco za sebou, a každou složku vztahu někam řadíme a přikládáme jí nějakou důležitost. Pro mě je sex příjemný, s orgasmem problémy nemám sebemenší, ale umím si představit mnohem více situacé než ty, kdy bych bez něj dokázala a docela spokojeně, žít... "

Mono, to je zajímavý pohled na věc. V některých věcech mi nedělá problém přijmout i jiný názor a postoj, ale v jiných mi to zas dělá dost problém, to otevřeně přiznávám. A taky přiznávám, že občas v některých situacích reaguji dost razantně a vidím ve sděleních druhých třeba i něco, co tam není. Někdy s tím bojuji, někdy mi to jde lépe, jindy hůř. Každý máme něco za sebou a naše názory jsou formovány našimi životními zkušenostmi. (Viz například mé bouřlivé reakce na výlevy typu "nemůžu si dovolit být nemocný/á" potom, co jsem na vlastní kůži zažila okolo maminčina stonání.) A zase třeba spokojeně žiju bez lyžování, šachů, drog, automatů nebo cestování po Latinské Americe a nečiní mi to sebemenší problém. Ale nevidím důvod, proč bych měla žít bez sexu, když ho můžu bez problémů mít. A občas mám možná mylný pocit (a to není reakce přímo na tebe, ale čistě k tématu), že lidé, kteří sex nepotřebují, se jakoby povyšují nad ty, kteří mu přikládají velký význam. A taky nesnáším rezignaci a vzdávání se zodpovědnosti za věci, které můžu ovlivnit. (Ale to by bylo na hodně dlouhé vyprávění.) Také občas mívám - doufám, že mylný - pocit, že mě někteří lidé považují za naivního blbečka bez životních zkušeností. A já už nějak nemám chuť ty lidi přesvědčovat, že to tak není, nejspíš i proto, že oni si to nechtějí připustit. (Opět čistě obecný postřeh.)