Zuzíku,
chci ti jen napsat, že tě naprosto chápu. I kdybys na učitelku ječela a byla hysterická, tak ty nejsi profesionál, ředitel a učitelka ano. Určitě nejsi v jejich profesním životě první rodič-stěžovatel.
Nechala bych malou doma a až se vrátí její učitelka, tak bych promluvila s ní, řekla bych jí, že mě mrzí, jak se to celé vyhrotilo, že tím dcerka trpí, že je sice pomalejší, ale šikovná a aby příště problémy řešila rovnou s tebou. Tak se třeba povede, že dcera bude mít zastání.

Já řešila něco takového ve školce. Dcera při hře (byly jí 4 roky) rozbila drahou panenku. Paní učitelka jí asi 2 dny pořád opakovala, že to musíme zaplatit, že musí přinést místo toho jinou panenku a nesměla si hrát s panenkama. Po 2 dnech se dcera doma rozbrečela, všechno řekla, já zašla do školky. Řekla jsem paní učitelce, že na tak drahou panenku peníze nemáme, že nic platit nebudu, že se u dětí prostě musí počítat s tím, ež něco rozbijí, že to dcera neudělala schválně a že rozhodně ani nebude dávat do školky svou oblíbenou panenku. Ale že jsem ochotná koupit jinou, obyčejnou panenku. Paní učitelka měla plno řečí, že je to nevýchovné a že si dcera nebude ničeho vážit. No, poslala mě za ředitelkou, ta mi řekla, abych to neřešila, že panenku dostali od sponzora, že je to škoda, ale že se to stává. A že by bylo dobré přinést třeba dětem bonbony a říct jim, že jí mrzí, že panenku rozbila. Takže to jsme udělali a byl klid.
Dcera se ale asi 2 měsíce budila s brekem ze spaní a kříčela, že to nechtěla rozbít. Za to bych tu učitelku fakt kopla.