Žiju na malém městě. Prvního syna jsem nosila na ruce, chvíli i v klokance, pak jsem objevila šátek a další dva roky jsem šátkovala. Dnes je synovi jedenáct a žádné potíže nemá. Druhý syn byl taky klíště, výhradně šátkovaný, dnes 7 let, bez potíží. Dcerku jsem nosila necelé tři roky, je aktivní, obratná, bez potíží.A trávila v šátku opravdu hodně času, kromě svého dopoledního a odpoledního spánku i veškěré nákupy, venčení psa, doprovázení bratrů do školy/ze školy/na kroužky/z kroužků.
Na začátku bylo poměrně dost negativních reakcí, ale kašlala jsem na ně posílená vědomím, že v kočáře malý řve a řve, zatímco v šátku spinká nebo pozoruje spokojeně okolí. Teď už nás tu nosí víc a je mnohem víc kladných reakcí o tom, jak je miminku u mámy dobře a jak je to praktické.
Koneckonců kočárek je dost mladý vynález a vzhledem ke stavu chodníků v našem městě mi přijde pro páteř kvůli otřesům nebezpečný a to nemluvím o tom, že v zimě je kvůli sněhu prakticky nemožné s ním vyjet.