Jen krátce. Domácí vzdělávání zvládáme skvěle, starší syn 7 let - druhý rok výuky, mladší 5 let se samozřejmě s námi učí taky. Je rozdíl škola doma a domácí vzdělávání. Domácí škola je přenesení školy domů, což hrozí ve většině případech pokud se přihlásí člověk pod školu, která nemá zkušenosti s dom. vzdeláváním. Takže pak člověk dostane přesné učebnice, předepsané plány, obvolává každý den stejně staré děti, zda nejsou pozadu, chodí s dítetem na komisionálky - často každý měsíc, konzultace, písemky, zkoušky atd... DOmácí vzdělávání je pokračování v tom, co jsme jako rodina začali s narozením nového dítěte. Maminka učí dítě chodit, mluvit a je u toho. Tak stejně i ho teď učí číst, psát, dělit, násobit, rýšovat a je u toho ona a ne cizí člověk. Dítě zná od malilinka - ještě dřív, než ho ti druzí viděli - takže ví, jak tomu svému boučkovi nejlépe poradit, kdy a jak a kde co naučit a z čeho čerpat atd. A nemá takových 25 ale pouze jen těch svých pár. A pak jít ukázat hodné paní učitelce jednou za půl roku, co jsme doma s mámou dělali. Domácí vzdělávání není domácí škola, kdy se děsíme, že nemáme kolektiv a šílíme, aby moje dítě nebylo okradeno o pozitivní neustálý tlak vrstevníků, se kterými má prožít většinu dne. Domácí vzdělávní je něco nádherného, co člověk pořádně začne chápat, až se do toho pustí A rozebírat jednotlivé případy a scénáře " co kdyby" jaksi nelze, protože každý jsme originál vyrůstající a žijící v rozličném prostředí s odlišnými možnostmi.