Ještě doplním, že první syn byl (a do jisté míry stále je) samotář a citlivka, nesmělý, s cizími dětmi nemluvil, vyhýbal se i očnímu kontaktu...v době zápisu ideální oběť šikany. Za ty tři roky v chráněném prostředí, které mu domácí škola dala, dozrál po sociální stránce, nemá potíže s kolektivem, naopak sám opakovaně prokázal odvahu se oběti šikany zastat a postavit se proti partě "tvrďáků". Má několik kamarádů, se kterými se stýká i ve volném čase, chodí na kroužky a skauta a nějak nemám pocit, že by škola jeho společenský život nějak významně kladně obohatila.
Ale hlavní mi připadá, že byl prostě jedním ze spousty dětí, které se nevyvíjí podle tabulek, ale v některé oblasti jsou daleko napřed před svými vrstevníky a v jiné zase trochu pozadu. Mému synovi čas, který jsem mu dala navíc, prospěl.