Taky jsme slabikář nějak přeskočili. Jakub věděl, že po snídani musí vytvořit stránku do písanky a potom budeme dělat něco zajímavého. Tím, že je to moje dítě, které dobře znám, nebyl problém vymýšlet program tak, aby ho zaujal.
Mladší syn dostal ve škole slabikář, ale o četnosti jeho používání svědčí to, že jsem si potom na konci školního roku nedokázala vzpomenout, kam jsem ho vlastně strčila. Teď je Matovi 7 let a večer pravidelně a rád čte sestřičce pohádku.
Hlavně na jeho spolužácích kteří k nám chodí na návštěvy, vidím, jak je pro ně čtení ještě i ve druhé třídě obtížné, jak se učí číst, aby uměli číst, zatímco pro Matese je čtení prostředkem k získávání informací, cestou do jiných světů...